Shin

Největší pozdvižení činí její rohy a ocas se zakončenou ostřejší špičkou, ale také její nafialovělá kůže, která už na jistotu potvrzuje, že není obyčejným člověkem. Samozřejmě má také zašpičatělé uši. Za svůj vzhled se nikterak nestydí. Měří 1,90, přesto je velmi štíhlá a udržuje se v kondici. Je spíše ale na mrštnější akce než na čistý silácký boj. V páce většinou nezápasí, ani se neuchyluje k velkému množství popíjení alkoholu.

Nejraději má zelenou barvu a je to na ní hodně vidět. Její oči přímo zelenou barvou září, včetně jejího oblečení - lehkého koženého obleku, ve kterém se jí příjemně pohybuje. I na něm by se dalo najít pár thrilmarských plátů pro běžnou ochranu, a to na ramenou a na hrudi, vše ukryté pod zelenou látkou, aby nebyly vidět na první dobrou. Dokonce si nechala nabarvit i část vlasů na zeleno, aby ladila se vším všudy.

Disponuje s dřevěnou holí a malou dýkou za opaskem.

Na první pohled může působit křehce, opak je ale pravdou. Žádný z tieflingů není považován za křehkou bytost. Tieflingové byli stvořeni s temnou duší, a také temnou náturou, a ani Shin není tak úplně výjimkou mezi svým druhem. ‘Narození’ tieflinga je zvláštní událost, kdy se z temné duše v pekle zrodí tato rasa, kříženec všeho, hozený do nového života, jak káže božský zákon.

Shin měla to štěstí - nebo možná smůlu - že její košík se objevil v blízkosti lidské osady. Lidé, kteří ji našli, ji pojali za svou a učili ji svému řemeslu. Shin to samozřejmě neměla lehké. Své jméno - nebo spíše přezdívku - si vysloužila od dětí z vesnice. Znamená to “hřích”. Snažila se mezi ně zapadnout, ale všichni ji považovali za zrůdu, až se jednou obou zrůdou stala. Mimo obdělávání půdy se také učila, tajně po večerech, když všichni spali, jak zacházet s dřevěnou holí.

Po pár dnech učení se na ni sesypali starší osadníci a zmlátili ji k nepoznání. A tak začala trénovat ještě usilovněji. Útoky se stávaly častější a častější, až jim je jednou vrátila. Bylo jí teprve dvanáct a už se uměla ubránit. Vypadalo to, že by si mohla najít mezi vesničany místo. Ty však tuhle zrůdu odsoudili už dávno. Nic nedokázalo změnit jejich názory ať se snažila, jak chtěla.

Když jí bylo patnáct, jedna hádka na tržišti vyústila v konflikt, kde došlo i na ostří nože. A začala to sama Shin. Už neskrývala svou pravou náturu a za všedního dne, s obecenstvem, zabila onoho nešťastníka - trhovce, který jí nechtěl prodat ovoce. Zášť jí z očí přímo sršela, ale nebyl to jediný žár, který byl toho dne vidět. Z nedalekého rožně zmizel oheň, který se objevil v její ruce. Když si ho Shin všimla, pustila vlnu svých emocí a čeho se její ruka dotkla, začalo hořet. S vlnou uspokojení tak spálila celý trh. Doma ji nečekalo ani trochu vřelé uvítání, a jak byla v ráži, nechala shořet i její rodný dům.

Kamkoliv od té doby vkročila, dávala si pozor. Zatykač na ni vydán nebyl, ale nikdo ji nepřijímal. Byla až moc odlišná. Během cestování se naučila mnohému - jak si ulovit zvíře, nastražit pasti, pilovala svůj um s holí a zároveň s ukradenou dýkou z vesničky kterou zabila vesničana a mnoho dalšího, co bylo potřebné k jejímu přežití. Brala jakékoliv práce, kde se jí nebáli a přežívala. Takhle ale žít nechtěla, jak si časem uvědomila, a tak hledala cokoliv, co by uspokojilo její duši. Na magii nezapomněla, ale znovu už se jí samé nepodařilo zopakovat onen čin. Až časem objevila jiného tieflinga, který se stal jejím přítelem a zároveň učitelem. Základy se naučila rychle. Také zjistila, jaké to je být milován. Zůstala tak někde na pomezí, mezi vztekem na lidi a láskou k příteli.

S Rayelwynem zůstala několik let. Společně cestovali, plnili zakázky a mezitím se učili. Ray ji naučil i s jednoručním mečem, ale ten nikdy nepobrala za svůj bojový styl. Máchání holí jí bylo bližší a na krátkou vzdálenost měla vždy připravenou dýku. Jednou si vydělala natolik, že si mohla dovolit vyrobit hůl na zakázku. Obyčejná hůl totiž přestávala plnit řádně svůj účel. Nechala si ji obalit malými thrilmarilovými pancíři, aby majitel byl více chráněn a nemohla mu hůl být jen tak přeseknuta. Zároveň nebyla příliš těžká.

Rayelwyn při jedné zakázce ale zemřel a se štěstím utekla alespoň Shin. Po svém příteli truchlila a rozhodla se jeho památku uctít svým tréninkem a zjištěním dalších informací. Informací, které při zakázce našli a kvůli kterým Ray zemřel. Jednalo se o spisy kultu nazývaným Cech Bláznů. Jedno se o naprosto šílené nápady a návrhy, které tento cech hlásá a to Shin zaujalo. Jednalo se totiž i o její vlastní existenci. A to nemohla jen tak přejít.

Shin je tak svým způsobem dosti výbušná, zároveň však umí najít i milejší city, záleží však na osobě a úhlu pohledu. Ve většině případů se chová ale odtažitě a to ke všem rasám, kromě svého druhu, který ji nezradil.